31.1.2016

13. komnata Michaela Kocába

Známý hudebník, občanský aktivista i politik trpěl v dětství šikanou a své zážitky zúročil v dospělosti v boji proti bezpráví. Připravili: L. Hostačná, J. Kačer a Monika Le Fay

Hudebník, skladatel, někdejší předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa a poradce prezidenta Václava Havla Michael Kocáb se narodil roku 1954 ve Zruči nad Sázavou mamince psycholožce a tatínkovi evangelickému faráři.

Dětství a základní školu prožil v Chodově u Karlových Varů v okrese Sokolov. Tady na základní škole zažíval, jak ho spolužáci hned od první třídy vyloučili ze svého středu. Pokřikovali na něj, že je kostelní krysa, protože jeho tatínek sloužil jako farář a on místo do oddílu Jisker a Pionýra chodil na náboženství. Přál si chodit do Pionýra jako ostatní, ale rodiče mu to zakázali. Za svou jinakost byl tedy velice záhy vystaven kruté šikaně; spolužáci mu nadávali a bili ho. Snažil se jim utéct, proto ze školy utíkal zadním východem, kde přelézal vrata, aby se rychle dostal do bezpečí domova, kde se schovával. I přes několikerý úspěšný útěk před pronásledovateli však zažil, že si na něj spolužáci počíhali a běželi s ním až domů, kde ho ztloukli v jeho pokoji, který do té doby považoval za bezpečný azyl.

Michael Kocáb sám přiznává, že byl odmalička ostrakizován a že mu nezbylo než si z těchto zážitků brát sílu do dalšího života. Jeho příběh má šťastný konec a katarzi, neboť svá traumata zpracoval. To, že byl odmala nikoli vlastní vinou sociálně vyloučený, zúročil ve své pozdější práci, když se jako dospělý podílel na historickém odchodu sovětských vojsk z naší země. I ve své práci vládního zmocněnce využil zkušenosti šikanovaného, ale dokázal se nikdy nemstít, naopak trpělivě a velkoryse vyjednával o demokratických způsobech chování při zásadních diplomatických jednáních na nejvyšší státní úrovni. Dnes o svých traumatických zážitcích z dětství mluví bez hořkosti. A od konce března 1991, když poslední sovětský voják opustil ČSFR a Michael Kocáb rezignoval na veřejné politické funkce, se věnuje hudbě, podnikání a poradenství.

Pražákům, těm je hej ! (DVD)

Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (Bubeníka hrál ve filmu David Koller, protože bubeníci Pražského výběru Klaudius Kryšpín a Jiří Hrubeš v té době žili v emigraci.)