Preskočiť na obsah. | Na navigáciu

Osobné nástroje

Navigation

cesta: Titulná stránka / PROGRAMY / >klubové / 2015 / 08.02.2015
This is UNI Plone Theme

08.02.2015

PištaD : Whiplash (hudobný film)
Kedy 08. 02. 2015
od 19:00 do 22:00
Kde klub
Vstupné za členské
Autor Štefan Demko

WHIPLASH  film USA 2014 - hudobná dráma.

  • Režie: Damien Chazelle
  • Scénář: Damien Chazelle
  • Kamera: Sharone Meir
  • Hudba: Justin Hurwitz
  • Hrají: Miles Teller, Melissa Benoist, J.K. Simmons, Austin Stowell, Paul Reiser, Jayson Blair, Damon Gupton, Chris Mulkey, April Grace, Nate Lang

Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem.(Falcon)



Komentáre :

Matty ****

Spoilery. Bez psychologizování a zbytečných dějových odboček Chazelle vypráví komorní drama s rysy psychologického thrilleru, jehož rytmus určují konfrontace dvou sociopatů se zatraceně pevnou vůlí. Vývoj vyprávění je stejně neodhadnutelný jako Fletcherovy výukové metody. Podobně jako v jazzových skladbách přichází po střetech vystupňovaných na pokraj fyzických možností člověka krátké uvolnění, rychle následované dalším dramatickým vzestupem. Způsob, jakým Fletcher zjevuje v místnosti, jeho predátorské oplácení pohledu nebo skutečnost, že ho nikdy nevidíme na denním světle, připomíná hororové monstrum. Proměnu ze sympatického kluka s velkými ambicemi v bytost stejně bezcitnou a nezlomnou, v prvotřídního zmrda chcete-li, pod jeho vlivem prodělává také Andrew. Při sledování jeho vývoje se můžeme ptát, zda výjimečnému úspěchu musí předcházet podřízení a ponížení, vzdání se všeho, co z nás dělá jedinečnou osobnost. Andrew nakonec možná hraje bez chyby, ale taky bez emocí a vlastního výrazu. Opravdu představuje taková hudba jeho ideální já, kterého chtěl docílit? Chazelle netvrdí, že to v kompetitivním světě profesionální hudby nejde jinak. Nemoralizuje a neomlouvá jednání ani jedné ze dvou hlavních postav a s cynismem, jaký naposledy předvedl Scorsese ve Vlkovi z Wall Street, oba soky nechává, ať se sežerou navzájem. Film trefně odkazuje ke Rvačce mezi muži, na kterou jde Andrew s otcem do kina. Stejně jako při loupeži, ani při hraní na úrovni, po které Andrew touží, není prostor pro jediný špatně načasovaný pohyb. Všechny části těla musí být dokonale synchronizované. Nejde o posluchačstvo, nýbrž o pocit plné kontroly nad sebou samým a (bytostně mužské) nadřazenosti nad všemi ostatními, kdo stejné míry preciznosti nedosáhnou. Stejně jako Fletcher si také Chazelle zakládá na bezchybném tempu. Střihová skladba filmu odpovídá zběsilé hře na bicí. Scény ze zkušební místnosti jsou přesně rytmizované podle Andrewových úderů a Fletcherových výpadů a jejich (převážně) bezkontaktní soupeření je tak proměněno v tvrdý fyzický souboj. Rychlé prostříhávání mezi detaily hudebních instrumentů a záběry částí těl zároveň vytváří efekt prolnutí hudebníka a jeho nástroje. Andrew doslova žije svou hudbou. Ona jej charakterizuje, ona mu propůjčuje hlas, který je slyšet. Proto ji na začátku slyšíme ještě dříve, než poprvé spatříme protagonistu. Frenetický střih v kombinaci s kamerou pronikajícího do nejintimnější zóny postav mění Whiplash ve velmi tělesný zážitek hororového ražení. Čelnímu útoku na smysly se párkrát musí podřídit věrohodnost zápletky, do které bylo nepříliš umně zakomponováno několik náhod (ztráta not poté, co Fletcher hráče upozorní, ať je střeží jako oko v hlavě, porouchání autobusu po Fletcherově důrazném upozornění, ať na koncert všichni dorazí včas). Pro nadřazení „útrobního“ prožitku pravděpodobnosti a psychologickým motivacím nejde o drama udivující svou komplexností, jako thriller jsem si ale Whiplash (v kině!) užil naplno. 80% 

Malarkey  *****

Vůbec by mě nenapadlo, že se dočkám tak skvělého a poctivě natočeného dramatu. Žánr hudební tu sice má své místo, ale podstatný je příběh a vztah dvou hlavních protagonistů tohoto filmu. Mladej a talentovanej Andrew, kterého naprosto luxusně hraje Miles Teller, dostává školu od brutálního dirigenta Terence Fletchera, který nemá daleko k nejlépe hláškujícímu hajzlovi v tomhle tisíciletí. To, že tu herce J.K. Simmonse srovnávají s jinými filmovými psychopaty například z filmů Olověná vesta nebo Apokalypsa je opravdu na místě. Dokud to neuvidíte, tak ničemu neuvěříte. Nicméně neuvěříte ani samotnému závěru, který se u mě rázem stal jedním z nejvýznamnějších a nejzásadnějších dramatických filmových konců, co jsem kdy viděl. Zíral jsem a potil se za herce. Tohle byl jeden z nejnáročnějších filmů, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl...ale stálo to za to.

 Cervenak  *****

Perfektne vyhrotený súboj dvoch posadnutých chlapov, učiteľa a žiaka. Simmons samozrejme absolútny démon.


Viac informácií o podujatí...

« December 2020 »
December
PoUtStŠtPiaSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031